Vánoce

A je to tady znovu! Prosinec! Čas, který se v rámci adventu tváří jako měsíc radostného očekávání příchodu Spasitele a duchovní přípravy na Vánoce. Jak tvrdí západní tradice, období klidu a pohody. Souhlasíte s tímto výrokem? Myslím, že ještě před sto lety by se nad ním nikdo nepozastavil. Životní rytmus a styl našich předků, který představoval intenzivní práci od jara do podzimu a v zimě zasloužený odpočinek, je ale dávno pryč. Nás čeká každoroční šílenství. Rušný měsíc ve znamení předvánočního shonu, horečného nakupování a obav, abychom na nic nezapomněli. Jak nám radí společenský úzus, všechno musí být dokonalé. Úklid, výzdoba, stromeček, cukroví, ovoce, kapr, dárky…

A pro tohle všechno jsme schopni udělat téměř cokoli. Nechci vám kazit vaši vysněnou představu o Vánocích, ale napadlo vás někdy, do jakého vlaku tento svátek naskočil a kterým směrem se ubírá? Pokud ano, chci se vás zeptat: má s tímto svátkem ještě něco společného narození Božího Syna? Je středobodem všech těch příprav a slavení Pán Ježíš Kristus?